Filmy

Zveřejněno dne 6. 10. 2019
RECENZE: Oddechovka od Kolečka
Přestože se režijní debut dosud jen scenáristy Petra Kolečka tváří jako komedie spíše pro ženy, mohu zaručit, že se výborně pobaví i páni. Ve filmu sice jsou hluchá místa, ale ve finále musím uznat, že má i celkem hluboké myšlenky.



Hlavními postavami jsou reprezentantky plážového volejbalu. Sportu, který možná začíná jako zábava, abychom se rozptýlili, než se zase půjdeme zchladit do vody, ale na vrcholové úrovni je to celkem dřina.

Film zachycuje období mezi národním a evropským šampionátem a poukazuje na věci, které se dějí sportovcům, stejně jako všem jiným lidem. Vztahy, zdraví, sex… Zapomněl jsem na něco? Možná ještě výživa, občas to působí jako reklama na rýžové chlebíčky. Jen o peníze tu nijak zvlášť nejde.
Přestože jsou hlavními postavami dvě ženy, snímku dominuje především výkon Jiřího Langmajera s mohutným prošedivělým plnovousem. Sice vypadá o dost starší, než jeho postava je, ale u žen mu to na přitažlivosti neubírá.

Hraje sebevědomého chlapa-pohodáře, který má ve všem jasno. Zprvu to většinou vypadá, že všechno "podělá", ale to spíš jen na první pohled. Kudy chodí, tudy trousí hlášky a svádí zástupkyně něžného pohlaví. Proto je od počátku velmi předvídatelné, zda mu některá hlavních aktérek podlehne. Přitom důvody, proč dělá to, co dělá, sděluje divákovi až vykalkulovaně logicky.

Film Přes prsty v podstatě sází na dokonale bizarní situace, které jako by tak nějak plynuly z okolností. A pokud to na plátně přece jen trošku drhne, vždy jsem jen mávl rukou, protože jsem od filmu vlastně moc nečekal. Možná jen, že bude víc "pro ženský".

Přes prsty
Petr Kolečko
Premiéra 29. srpna 2019

Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 10/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lenka Horňáková-Civade, Anne Delaflotte Mehdevi
Praha-Paříž, do vlastních rukou
Argo
Lenka žije ve Francii a Anne v Čechách. Lenka je Češka a Anne Francouzka. Ačkoliv by se zdálo, že si tyto dvě evropské kultury musí být blízké a život v jedné či druhé zemi dost podobný, každodenní potýkání se s realitou svědčí o naprostém opaku. Překvapení, pobavení i naštvání jsou málem na denním pořádku, rozdílné vnímání toho, co je nebo není správné, co je nebo není normální a co je nebo není přijatelné, může život pořádně zamotat. Přítelkyně, která prožívá více méně to samé, ale v „mé“ vlasti, je tedy ta pravá osoba, která může leccos vysvětlit, ale hlavně všechno pochopit. S notnou dávkou humoru a za pomoci kamarádčiných dopisů se s novým domovem lze sžít mnohem snáz.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+