Výstavy

Zveřejněno dne 6. 7. 2019
RECENZE: Hold lidské tvořivosti a fantazii
Laterna magika je zvláštní typ divadla, využívajícího filmovou projekci a další média, jenž vznikl v souvislosti s prezentací Československa na Světové výstavě Brusel 1958. Poté, co zde pronikavě zazářila jako výkřik nejnovější techniky ve službách umění, se Laterna magika stala vývozním artiklem socialistické republiky na Východ i Západ. Za šest desetiletí své existence prošla řadou proměn, které se nyní snaží spolu s její nejvlastnější podstatou postihnout stejnojmenná výstava v Domě umění.



Ta v závěsu nese nepříliš atraktivně znějící podtitul Dekonstrukce a aktualizace. Zdá se mi, jako by si kurátoři umění přímo libovali v cizích a odborně vyhlížejících výrazech, snad aby zvýšili vážnost počinů soudobých umělců, poněvadž ti v očích veřejnosti serióznost často postrádají. V tomto případě to však nebylo nutné: Laterna magika je jedinečný fenomén, který nejen v době svého vzniku na přelomu 50. a 60. let, ale i v pozdějších obdobích (za působení režiséra Evalda Schorma či scénografa Josefa Svobody) právem učaroval generacím diváků.

Je nasnadě, že výstava stojí a padá s nasazením audiovizuální techniky, která alespoň do určité míry dokáže divácký zážitek z představení zprostředkovat. Na velkých plátnech i malých obrazovkách po celou dobu běží pestrý výběr nahrávek z různých etap divadla. Zajímavým doplňkem jsou například rozhovory s "pamětníky", tedy s lidmi, kteří se na Laterně magice různými způsoby jako spolutvůrci podíleli.

Doporučuji vyhradit si celé odpoledne a prostě se sem "zašít". Velmi rychle se přenesete do jiného světa a vůbec si nevšimnete, že mezitím uplynulo několik hodin. Ještěže jsou letní dny tak dlouhé.

Laterna Magika - Dekonstrukce a aktualizace
Dům umění
15. května – 28. července 2019
www.dum-umeni.cz

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 07/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Robert Kvaček, Dušan Tomášek
Generál šel na smrt. Životní příběh Aloise Eliáše
Epocha
Příběh za 2. světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili. Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Morávek, Mašín a Balabán. Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení s prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden „ústupový“ boj s K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl. Teprve v den nástupu Heydricha v září 1941 byl zatčen a odsouzen k smrti. Zemřel jako hrdina.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+