Divadla

Zveřejněno dne 11. 5. 2019
RECENZE: Odhodlaný tanec mezi mořskými vlnami
Přijít o práci je pro každého bezpochyby velmi traumatické. A co teprve když žijete v anglickém přímořském městečku a jediné, co umíte, je opravovat lodě. Doky ale co nevidět jejich majitel zavře. Jak se s tím vypořádá místní komunita, se dozvíte v muzikálu Poslední loď, který pluje od letošního února na muzikálové hladině Městského divadla Brno v české premiéře.



Po Titaniku se režisér Stanislav Moša rozhodl opět vpustit na muzikálovou scénu vodu, tentokrát z Anglie. I když v Městském divadle mají se Stingem zkušenosti, přece jen se tentokrát jedná o ryze osobité dílo založené na jeho vyrůstání v anglickém městečku Wallsend. Zatímco milovníky pirátů a fanoušky Ostrova pokladů dílo zřejmě moc neosloví, ti, kterým srážka s ledovcem na divadle připadala trochu těžkopádná, při Lodi zajásají.

Beznaděj ze ztráty práce a z bezmocnosti ohledně vlastního osudu jsou motivy, na něž se klade důraz. Vykreslené a podané jsou emotivně, i když pragmatičtějším divákům možná bude připadat jednání postav až moc tvrdohlavé a nepříliš efektivní. Naopak brnkání na rodinnou a romantickou strunu vydává velmi efektivně naladěné tóny. Mezi Radkou Coufalovou a Dušanem Vitázkem spolu s Dagmar Křížovou probíhá mnohovrstevnatá konfrontace. Tu mistrně obaluje taneční reminiscence.

Na palubu Poslední lodě se všichni vrhají s velkou vervou. Její stabilitu na divadelních vlnách místy narušuje méně libozvučný překlad, tahající sem tam za uši. Přestože tedy do trupu trochu zatéká, ostatním složkám se daří díry víceméně zacpávat. Muzikál dokazuje, že se dá tančit na rozbouřené hladině v bárce postavené díky odhodlání, touze a vytrvalosti.

Poslední loď
Městské divadlo Brno
Psáno z reprízy 27. února 2019
www.mdb.cz


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 05/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lenka Horňáková-Civade, Anne Delaflotte Mehdevi
Praha-Paříž, do vlastních rukou
Argo
Lenka žije ve Francii a Anne v Čechách. Lenka je Češka a Anne Francouzka. Ačkoliv by se zdálo, že si tyto dvě evropské kultury musí být blízké a život v jedné či druhé zemi dost podobný, každodenní potýkání se s realitou svědčí o naprostém opaku. Překvapení, pobavení i naštvání jsou málem na denním pořádku, rozdílné vnímání toho, co je nebo není správné, co je nebo není normální a co je nebo není přijatelné, může život pořádně zamotat. Přítelkyně, která prožívá více méně to samé, ale v „mé“ vlasti, je tedy ta pravá osoba, která může leccos vysvětlit, ale hlavně všechno pochopit. S notnou dávkou humoru a za pomoci kamarádčiných dopisů se s novým domovem lze sžít mnohem snáz.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+