Lidé

Zveřejněno dne 6. 11. 2018
PŘEDSTAVUJEME: Šimon Burget
Možná jste při nedávném procházení Vaňkovkou či Alfa pasáží narazili na černobílé fotografie Arnoldovy vily. Jejich autorem je teprve 18letý Šimon Burget, který se i přes své mládí stačil v oboru fotografie již výrazně vyprofilovat. Navzdory zaběhlým trendům si razí svou vlastní cestu a chystá se vydat dokonce i knihu.



Oproti většině dnešních fotografů používáte tradiční analogovou metodu. Co Vás k tomu přivedlo?

K fotografii jako takové jsem se přivedl sám a k té analogové jsem se dostal až po nástupu na Střední školu umění a designu v Brně. Takže se dá vlastně říci, že mě k tomu přivedli moji učitelé.

Jaké má výhody/nevýhody oproti digitálním technologiím?


Analogová fotografie, tedy fotografie na film, má velkou řadu výhod, ale samozřejmě i nevýhod. Já se zaobírám velkoformátovou fotografií, tedy na velký list filmu. Výhody, které mi přináší, jsou důvodem, kvůli kterému analogovou fotografii hlavně dělám. Jednou z nich je, že při řádném zpracování a převedení do digitální podoby je i v dnešní době kvalita snímku stále větší než u digitálního. Dále je to naprostá kontrola nad vznikajícím obrazem, možnost práce s pohybem standart u fotoaparátu nebo krásná a přesná práce s hloubkou ostrosti. Krom všech těchto vlastností je to také úžasná originalita snímku, protože další naprosto stejná kopie zkrátka nikdy nevznikne. Nevýhod je ale také spousta, jednou z hlavních je rychlost. Snímek si po vyfocení prostě jen tak neprohlédnete na displeji. Film musí projít ještě cestou vyvolání obrazu v temné komoře, a ani poté snímek vlastně pořádně nevidíme, protože dostaneme negativ, ze kterého teprve vznikají finální fotografie - zvětšeniny. Dalšími nevýhodami jsou třeba cenová a časová nákladnost anebo nepraktičnost - můj fotoaparát prostě jen tak do kapsy nedáte.

Kolik času zabere takové hand-made vyvolávání fotek?


Přesný čas se nedá úplně specifikovat, je to relativní. Pokud se bavíme o negativu, což je stav fotky od vyfocení po vyvolání, ten zabere odhadem hodinu. Následné zvětšení a vznik pozitivu trvá přibližně další 1 až 2 hodiny + den pro schnutí fotografie.

V dnešní době, kdy fotí každý kdykoliv cokoliv, se nabízí otázka, k čemu jsou vlastně potřeba profesionální fotografové? Kde je podle Vás hranice mezi amatérstvím a profesionalitou ve fotografii?


Takzvaní fotoamatéři tady byli vždy, avšak ne vždy - tedy za dob klasické analogové fotografie - se vměšovali mezi profesionální fotografy. Neměli ambice dělat placené zakázky, čili fotku dělali jako koníček. S masivnějším nástupem digitálu lidé nabyli dojmu, že stačí mít pouze foťák a fotka vznikne skoro sama, bez profesní znalosti. To je samozřejmě omyl. Hranice mezi profesionálem a amatérem je dle mého názoru ta, že profesionál zná jistá pravidla, například ohledně svícení nebo kompozice, a to, co tomu přidá navíc, je jen na něm. Finální fotka musí tedy nejen splňovat zmíněná pravidla, ale také vypadat dobře, což si amatér mnohdy neuvědomuje a řadě lidem "to tak prostě stačí".

Které místo v Brně je podle Vás nejfotogeničtější?


Asi neumím říct, že by bylo nějaké místo Brna nejfotogeničtější, ani je nevyhledávám. Každému se líbí něco jiného. Například mně k volné tvorbě stačí ateliér a nepotřebuji nějaká specifická místa. Ale přeci jen... V minulých měsících proběhly dvě výstavy s mými fotografiemi Arnoldovy vily, tak možná právě to je jedno z brněnských míst, které se mi opravdu líbí.

V nedávné době jste se dal také do fotografování brněnských bezdomovců. Co je cílem?


Je to jeden z mých projektů, které v současné době tvořím. Nad tímto tématem jsem dlouho přemýšlel a teď přišla ta pravá chvíle s ním začít. Cílem je jednak poukázat na problematiku lidí bez domova a upozornit, že ti, kterých se dnes obvykle straníme, byli dříve třeba zrovna naši sousedé. Proto se s každým z fotografovaných snažím navázat kontakt, abych o něm zjistil základní informace (jméno, věk, jak se na ulici dostal, jak dlouho na ní je, ale i jeho životní příběh…). V nejbližší době vyjde kniha a následně bych rád vytvořil výstavní sérii tohoto projektu.

Šimon Burget (*2000) je student fotografie na Střední škole umění a designu v Brně (SSUD). Má za sebou výstavy v Moravské Třebové nebo v Alfa pasáži či kavárně Trojka v Brně. Více o jeho tvorbě zjistíte na www.burget.cz
Foto: Šimon Burget

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 11/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lesley-Ann Jonesová
Freddie Mercury. Bohémská rapsodie jednoho života
BB art
Zdá se, že všichni víme, kdo to byl Freddie Mercury. Bohem nadaný zpěvák formace čtyř muzikantských individualit Queen. Muž, který skupině propůjčil její nejcharakterističtější ochrannou známku: svůj hlas. Interpret a autor nezapomenutelných skladeb – od Bohemian Rhapsody přes We Are The Champions až po Innuendo. Extravagantní jedinec, libující si v okázalosti hudební i módní. Původem ze Zanzibaru, kde se narodil rodičům perského původu. Homosexuál dlouho skrývající svou orientaci a první skutečně očividná oběť AIDS z uměleckých kruhů. Bude se nám zdát, že se o Freddiem sotva můžeme dozvědět něco nového a neznámého, ovšem jen do chvíle, než se začteme do jeho rozsáhlé biografie, kterou vydala Lesley-Ann Jonesová.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+