Knihy

Zveřejněno dne 13. 9. 2018
RECENZE: Žijeme podle šablony
Mladý českobudějovický prozaik Miroslav Pech o sobě dal vědět především svým prvním románem Cobainovi žáci (2017), jímž načrtl životní pocit dospívajících na počátku nového tisíciletí. Čtení to nebylo zrovna idylické - nemožnost nalezení pevných hodnot, ztráta směru v bezmezné svobodě, outsiderství… V nové Pechově sbírce povídek Američané jedí kaktusy tomu není jinak.



V celkem jedenácti povídkách žijí postavy, které působí jaksi nepatřičně. Jako by nebyly schopny se ve svém okolí, ať už rodinném nebo pracovním, psychicky aklimatizovat. Řidič autobusu, až rousseauovský typ přírodního člověka, odmítající dovézt pasažéry na konečnou (Zastávka), dívka v kavárně, po níž se všichni otáčejí (Jiný ráno), mladý muž, který se řeže, aby nemusel v práci rozbalovat krabice a třídit zboží (Mívám zavřené oči) - to je jen krátký výběr z Pechových "podivínů", kteří čtenáři připomínají, že žije podle šablony.

Pechův rukopis je výrazný v tom, že zatímco jeho velmi krátké příběhy, v nichž se vlastně skoro nic neděje, burcují a zneklidňují, styl, jakým je vypráví, je lakonický, bez emocí a bez slitování. Někomu by se snad mohlo zdát, že náměty některých povídek jsou klišé - úspěšný podnikatel v krizi středního věku podvádí svou ženu s mladou dívkou (titulní povídka Američané jedí kaktusy). Ale u Pecha je zkrátka potřeba jít za příběh, který je pouze jakousi kostrou (ve zmíněném případě právě i nemilosrdným výsměchem lidem klišovitě žijícím), mezi jejímiž žebry nejednou narazíte na syrové a až existenciální pocity a myšlenky.

Američané jedí kaktusy
Miroslav Pech
Protimluv, 2017

RaT
Článek otištěn v Kult 09/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jiří Skoupý
Zapomenutý brněnský atentát
Academia
Je 7. února 1945. Ulicemi Brna jezdí auta a tramvaje, lidé spěchají za svými povinnostmi. Jen málokdo by si povšiml dvou mladých mužů, postávajících na nároží ulic Nerudovy a Kounicovy. Ve tváři vyššího z mladíků se světlými vlasy se zračí napjatý výraz. Pečlivě kontroluje zásobník pistole pod kabátem. Za okamžik bude ústí zbraně mířit na důstojníka SS, který zatím nemá o chystaném útoku sebemenší tušení… Zmínění muži, Alois Bauer a Vladimír Blažka, byli členy levicové odbojové skupiny Předvoj a cílem útoku se stal 38letý důstojník, SS-Hauptsturmführer August Gölzer. Nejen na otázky, jaké bylo skutečné pozadí vykonaného činu a proč musel zmizet z dějin, aniž by byl jak nacistickým, tak i komunistickým režimem sebeméně propagandisticky využit, se pokouší odpovědět tato kniha.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+