Divadla

Zveřejněno dne 19. 5. 2018
PŘEDSTAVUJEME: Divadelní spolek Vochomůrka
Tentokrát jsme se vám rozhodli představit mladé a nadějné divadelní nadšence, kteří si zaslouží, aby se o nich vědělo i mimo jejich domovskou městskou část. Nejsou ochotníky klasického střihu, mají totiž ambice dělat amatérské divadlo, které má přesah. Na naše otázky odpovídal režisér a scénárista spolku Karel Křivánek.
 


Jak vlastně vznikl váš originální název? 

Náš spolek působí v Bosonohách, které se mohou pyšnit opravdu bohatou tradicí ochotnického divadla, jež sahá až někam ke konci 19. století. V bosonožské orlovně se hrálo divadlo s asi desetiletou přestávkou vlastně celé 20. století.  Tato přestávka začala koncem 70. let, kdy tehdejší staré generaci herců tak trochu došel dech a rozhodli se odejít do divadelního důchodu. Tím vyklidili prostor pro generaci novou, která se objevila koncem let 80. Tehdy vznikl divadelní spolek "Křemílek". Ten se zaměřoval na představení pro nejmenší a funguje vlastně dodnes. Během své, dnes již téměř třicetileté, existence odkojil desítky, ne-li stovky herců, a ti si pochopitelně začali hledat prostor jinde. A tak vznikl i náš spolek. Jako svůj symbol si nasnadě zvolil Vochomůrku - protějšek (a opak) Křemílka. Proč? Zcela jednoduše. Původ našeho spolku je s Křemílkem opravdu nerozlučně spjat. Ale zároveň chceme dělat divadlo jinak, po svém. A koneckonců   co je vlastně Křemílek bez Vochomůrky?


Na jaké publikum cílíte? Zaměřujete se i na nějaký určitý žánr?


Od založení spolku až do dneška nás provází stejná představa - chceme dělat divadlo "od mladých, pro mladé". Rozhodně však není nijak dogmatická a jsem přesvědčený, že na našich představeních se budou dobře bavit zástupci všech věkových skupin. Od vzniku spolku se zaměřujeme primárně na komediální tvorbu. Cílem ale nejsou klasické frašky a třeskutá zábava, které uvádí mnoho ochotnických spolků. Snažíme se produkovat představení, při kterých se divák nejen zasměje, ale po skončení třeba i zamyslí a hra na něj má nějaký emocionální dopad.

Přinášíte převzatou, nebo autorskou tvorbu?


Od založení spolku hrajeme pouze autorskou tvorbu. O převzaté jsme vlastně nikdy ani neuvažovali.  To, že budeme hrát vlastní věci, je jedna ze základních myšlenek, které se držíme od samého počátku. Nejenže se tím výrazně odlišujeme od ostatních spolků v okolí a přinášíme tak něco "navíc", ale také nám to poskytuje značnou flexibilitu. Píšeme si příběhy, jaké chceme, s kolika postavami chceme a s atmosférou a dopadem na diváka, jaké chceme. No a nakonec z toho má vlastně člověk o to větší radost, když zrealizuje něco svého, u čeho stál od úplného počátku, od prázdného papíru, až po zatažení opony na derniéře.

Mohl byste představit vaši zatím poslední hru, Zbytečný?


Jedná se o moderní parafrázi na klasické dílo Evžen Oněgin od A. S. Puškina. Název hry odkazuje na osobu zbytečného člověka, známý koncept z ruské literatury, který se vztahuje právě i na zmíněnou postavu Evžena Oněgina. Zbytečného člověka ale přesouváme ze světa bohaté ruské aristokracie a pozlátka jejích opulentních večírků na periferii současné ČR. Do jakéhosi provinčního maloměsta někde v pohraničí, kde se zastavil čas. Hra tak koncept zbytečného člověka obrací naruby. Zbytečný, svým občanským jménem Zbyněk Čech (zbytečný člověk) je nezaměstnaný a svůj čas tráví popíjením s kamarády a sledováním nanicovatých televizních pořadů. Děj potom více či méně kopíruje děj své předlohy, kdy v závěru Zbyněk, po odmítnutí od své lásky Taťány ztrácí poslední naději na vymanění se ze svého prázdného a zbytečného života a zůstává sám. Kruh se tak uzavírá a poslední obraz hry přesně kopíruje ten první. Vidíme v něm Zbyňka, jak s nepřítomným pohledem a pivem v ruce tupě civí na televizi, tentokrát však již všemi opuštěn, stejně zbytečný, jako předtím.


Kde a jak často vystupujete?


Na domovské scéně v Bosonohách odehrajeme zpravidla 2-4 představení každé hry. Vyjíždíme také na několik turné, kde představení prezentujeme na scénách našich spřátelených spolků. Celkem tak můžeme odehrát kolem 10 představení každého kusu. Do budoucna bychom však rádi toto číslo navýšili a zahráli si i na některých brněnských scénách, které by nám k tomu poskytly prostor.

Divadelní spolek Vochomůrka - v současnosti sdružuje zhruba tucet mladých herců ve věku kolem 20 let. Pro další podrobnosti nejen o nejnovější hře viz www.vochomurka.tym.cz.



Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 05/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Reklama:

Novinky:
Alena Ježková
Staré pověsti české a moravské
Tichá srdce
Moderní převyprávění Jiráskových pověstí z pera oblíbené autorky pro děti a mládež. Napínavé příběhy psané živým jazykem od svého prvního vydání v roce 2005 zasáhly tisíce školních děti a oprávněně náleží mezi stálice školní četby. Kniha navíc obsahuje krátké naučné texty, které čtenáře uvádějí do reálií doby, v níž se jednotlivé příběhy odehrávají. Nové vydání výtvarně doprovodil Lubomír Kupčík, renomovaný autor populárně naučných a fantasy ilustrací.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+