Knihy

Zveřejněno dne 14. 4. 2018
RECENZE: Kunderův román jako hudební variace
Že se knihám Milana Kundery psaným již ve Francii do češtiny moc nechce, se už tak nějak ví. O to víc jsou hýčkány ty kousky, které se k nám protlučou.


Knihu smíchu a zapomnění začal psát Kundera ještě před emigrací a v českém znění vyšla již na začátku osmdesátých let v nakladatelství '68 Publishers manželů Škvoreckých. A tak se o ní v minulých letech u nás vědělo i psalo, ačkoli se moc nečetla. Exilové výtisky se staly raritou sběratelských knihoven, a pokud jeden nevlastnil známý nebo jste neovládali některý ze světových jazyků, dalo se k románu paradoxně jen těžko dostat. Tedy až do minulého roku, kdy u nás Kniha smíchu a zapomnění vyšla poprvé oficiálně a s úpravami, kterými ji ten dlouhý, ale štědrý čas zaplatil její čekání.

 

Kniha sestává ze sedmi dílů, stejně jako Život je jinde, Nesnesitelná lehkost bytí a další Kunderovy romány, což poukazuje na preciznost, s jakou autor své romány skládá. Říkám skládá, protože kompozice Knihy je inspirovaná formou hudebních variací. Výsledkem je sedm na sobě dějově a kauzálně nezávislých příběhů, které pojí právě variovaná témata a myšlenky. Slovy autora: „Celá tato kniha je román ve formě variací. Jednotlivé oddíly následují po sobě jako jednotlivé úseky cesty, která vede dovnitř tématu, dovnitř myšlenky, dovnitř jedné jediné situace, jejíž pochopení se mi ztrácí v nedohlednu.“

Hlavním pojícím tématem příběhů, tu explicitněji, tu skrytě, jsou léta 1948 a 1968 pod ostřím srpu a údery kladiva a samozřejmě také smích a zapomnění. Vypravěč přitom na „velké dějiny“ nahlíží z různých perspektiv „malých jedinců“, dodává jim polemický rozměr. Zatímco v prvním díle je disident Mirek pronásledován jak svou komunistickou minulostí, na kterou se snaží zapomenout, tak agenty StB, v druhém díle v srpnu 1968 vyčítají mamince: „Všichni myslí na tanky, a ty myslíš na hrušky…“ Jen v jiném pořadí pak zazní tóny prvního dílu v díle posledním, když „Maršál Barbara“ pořádá a přísnou rukou řídí u sebe doma skupinové orgie. Naplňuje tak svou ideu a toho, kdo do ní nezapadá, podobně jako soudruzi vyloučí z kruhu.

Do příběhu místy vstupuje vypravěč, komentuje dění a dokořán otevírá jeho myšlenkový rozměr. Stačí odstavec a čtenář může celý den cucat myšlenku jako bonbon po vzoru hrabalovské postavy a probádat přehlížená zákoutí své existence. Vypravěč také ale vstupuje do díla s vlastními příběhy, které nápadně připomínají Kunderovy životní zkušenosti: Víra mladíka v „lyrickém“ věku v ideologii, následné zavržení nejen jí, ale i části sebe sama, smrt otce hudebníka… Přestože tedy píše Kundera racionálně a bez jakýchkoli básnických kudrlinek, je Kniha smíchu a zapomnění v jistém směru osobní, je autorovým zúčtováním s minulostí a jako taková se stává součástí velké hudební skladby, jejíž první tóny nechal před mnoha let rozeznít Žert.


Milan Kundera: Kniha smíchu a zapomnění
Atlantis 2017



RaT
Článek otištěn v Kult 04/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Tomáš Kosačík, Lucie Kosačíková
Máme to rádi zdravě
Břicháč Tom
Nová kniha Břicháče Toma „Máme to rádi zdravě“ vám opět přináší spoustu nových originálních receptů do vaší kuchyně. Jednoduchá, zdravá, a přesto výborná jídla, na kterých si pochutná celá rodina. A hlavně, tento způsob vaření vás začne bavit! Celá kniha je přehledně rozdělena do 7 kapitol. Najdete v ní vše od snídaní, přes svačiny, polévky, obědy, večeře až po zdravé mlsání.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+