Knihy

Zveřejněno dne 19. 1. 2018
RECENZE: Česká cesta do vesmíru a zpět
Že se americké knihy překládají do češtiny, to není žádným překvapením. Naopak na nich produkce tuzemských nakladatelství leckdy stojí. Aby se ale z angličtiny překládaly knihy psané Čechem, to už tady dlouho nebylo (pokud vůbec). Nebo alespoň ne do května 2017, kdy se na pultech knihkupectví objevil Kosmonaut z Čech, prvotina mladého spisovatele Jaroslava Kalfaře.


Kosmonaut už před svým vstupem na český trh stihl posbírat kladná ohodnocení v nejvýznamnějších amerických denících. Bývá přirovnáván k Marťanovi Andyho Weira nebo Solarisu Stanisława Lema. S jedním má společný motiv osamělého muže v kosmické lodi, s druhým sdílí úspěch evropského spisovatele na téměř výhradně angloamerickém poli sci-fi. Vším ostatním se ale svým kolegům vzdaluje.

Příběh obsahuje dvě roviny, minulost a současnost. Hlavní hrdina jménem Jakub Procházka v současnosti brázdí vesmír ve snaze doputovat jako první průzkumník k tajemnému oblaku Chopra. Přitom se snaží vypořádat s odcizením se manželce, jež taková dlouhá cesta nevyhnutelně přináší. Ve vzpomínkách naopak čelí následkům tragické ztráty rodičů a zvláště estébácké minulosti svého otce, která jej ještě jako malého chlapce vyhnala na venkov k prarodičům. Obě linie jsou čtenáři podávány precizním a odměřeným, přesto čtivým jazykem. Nechybí humor a překvapivé zvraty. Stylistická vypracovanost a bravurní práce s českými reáliemi ovšem nejsou tím hlavním důvodem, proč je román tak úspěšný.

Kosmonaut z Čech má ve skutečnosti pramálo společného s vesmírem. Více než čímkoli jiným je příběhem o hledání vlastního místa na Zemi. A abyste takové místo našli, někdy tu Zemi zkrátka musíte opustit.


Petra Horáková
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Anna Gavalda
Citlivá místa
Mladá fronta
Anna Gavalda se po osmnácti letech od své prvotiny Kdyby tak na mě někdo někde čekal, která ji vzápětí proslavila, vrací s druhou sbírkou povídek. Tentokrát s ještě větším mistrovstvím a empatií líčí osudy sedmi lidí, kteří se snaží udržet si tvář ve své zoufalé realitě, a jimž pak stačí drobná příhoda, jedna „chvilka pravdy“, jež je zasáhne na citlivém místě, aby odhodili masku a odhalili svou zranitelnost a lidskost. Několik žen a mužů se v těchto zlomových okamžicích svěřuje se svými nejniternějšími pocity, samotou, bolestí ze ztráty či touhou po přátelství, ale autorčin soucit i porozumění dá těmto těžce zkoušeným hrdinům poznat i sílu lásky a naději.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+