Výstavy

Zveřejněno dne 18. 1. 2018
ROZHOVOR: Darja Šmídová
Livingstone není jen cestovní kancelář. Pořádá i výstavy nebo festivaly, na něž lze pohledem divadelního producenta nahlížet i jako na produkty, které vznikají stejně jako divadelní představení nebo zájezdy. Darja Šmídová působí v marketingu Livingstone již šestnáct let. Přitom se k této práci dostala spíše náhodou, poté co se vrátila ze své roční cesty do Indonésie. Jejím hlavním cílem je motivovat lidi k tomu, aby viděli, jak dobře si žijeme a že bychom měli být pokornější.


Ráda podnikáte dlouhé cesty. Tím člověk spíše poznává samotnou kulturu dané země, než jen cestuje. Proč jste tedy vystudovala management? Nelákala vás rovnou etnografie?
Když jsem končila gymnázium, uvažovala jsem o jazycích a dějinách umění. Tam mě na první pokus nevzali. Dnes říkám naštěstí, protože jsem celkem aktivní člověk a postupem času mi došlo, že bych v tom oboru asi nevydržela. Navíc se mi tím, že mě nepřijali, otevřela další cesta. Dodělala jsem jazyky a pracovala jako průvodkyně. Pak jsem si všimla právě oboru management na JAMU. Tím by se mi spojil zájem o divadlo i kulturu povšechně. Ovšem nikoli to „dělat“, ale organizovat. Protože divadelní management není nic jiného než produkce. Jenže než jsem dokončila vysokou, vyrazila jsem na svou první dlouhou cestu, do Indonésie a zpět. Myslím, že to byl právě ten zlom, kdy jsem pochopila, že do divadla nechci. Zjistila jsem, že cesty, setkávání s odlišnými kulturami a vůbec lidmi mě natolik nabíjí a zajímá, že bych to ráda předávala dál. Že by mě nenaplňovalo přetvářet ideje herců a režisérů, kteří z podstaty své tvůrčí práce nezapadají do jakéhokoli systému. Nebavilo by mě dělat z nich „čtvereček“, který do toho systému zapadne.

Ono to asi ani dost dobře nejde.
Nejde. Ale právě aby to šlo, je úkol producenta. Třeba na brněnské scéně existovala vzácná symbióza v Divadle Bolka Polívky. Tam dlouhá léta působil pan Bílek, který dokázal onu rozevlátost pana Polívky opravdu dobře ukočírovat. U lidí s takovým tvůrčím potenciálem, jako má pan Polívka, je ona rozevlátost prvořadá. Bez ní by nedosáhli takových úspěchů. Ale potřebují k tomu někoho schopného, kdo dokáže tento jejich potenciál prodat. Zorganizovat. A právě na cestě mi došlo, že tohle dělat nechci.

Pravda, cestování člověku dodává nadhled.
Přesně tak, kdo necestuje, získává nadhled jen velmi těžko. Mě cesty naučily skromnosti. Naučily mě, že se nemám zabývat zbytečnostmi, kterými se dnes a denně lidé zbytečně zatěžují. Dokud člověk nemá vlastní životní zkušenost, ani ho nenapadne, že svět funguje jinak. Mě naplňuje ukazovat lidem při cestování s Livingstonem, jak dobře se máme. Že bychom měli být daleko skromnější, zdvořilejší a děkovat za to, jaké životy žijeme.

Livingstone. Člověka na první pohled zaujme, kolik aktivit vaše cestovní kancelář má a jak se to dá všechno kvalitně skloubit.
Jde to skloubit, pokud máte vizi, pevný cíl a kvalitní lidi kolem sebe. Je to jako v divadle. Divadelní představení je vlastně produkt. Spousta divadel se sice tváří, že dělá představení pro lidi, ale dělají si je v podstatě pro sebe. Pamatuji si z fakulty památnou větu, že divadlo je od slova dívati, a pokud nemáte diváka, pak se na vás nikdo nedívá. Obdivuji třeba La Fabriku Rosti Nováka, což je sice velká improvizace, ale je to také hodně dobrá podívaná.

A jaká byla vaše cesta do Livingstone?
Když jsem v devatenácti průvodcovala pro jednu cestovní kancelář, to ještě nebyla Livingstone, oslovil mě Rudolf Švaříček, že zakládá Livingstone a hledá správné lidi. Jenže já jsem se mezitím dostala na vysokou a nechtělo se mi jít do života bez vysokoškolského vzdělání. Takže jsem ho odmítla. Paradoxně ještě před koncem vysoké jsem odjela na rok na tu svou první cestu a pak, když jsem se vrátila, jsem si vzpomněla na pana Švaříčka, jestli o mě ještě má zájem. On měl, a tak jsem tam zůstala a jsem tam dosud.
Náš rozhovor vyjde v době konání festivalu GO kamera. Jakou úlohu v něm máte?
Ještě před deseti lety, poté co Ruda Švaříček vytvořil program a zajistil, kdo na festivalu vystoupí, na mě zbyla veškerá komunikace s přednášejícími, zajištění prostor, propagace. V podstatě výkonný producent. Dnes – nejen vzhledem k velikosti festivalu, ale i k šíři aktivit celé CK – to sama dělat nemohu. Mám pod sebou několik lidí, kteří mi s tím pomáhají. Mojí výhodou je, že mohu kdykoli kohokoli, kdo vypadne, jednoduše zastoupit.

Je po všech těch letech náročné vytvořit program festivalu tak, aby zaujal diváka?
Do jisté míry ano, ale na festivalu vystupují přednášející zvučných jmen. Lidé, kteří vás svou zkušeností dokážou obohatit prakticky na jakékoli téma, o němž přednášejí. Naproti tomu jsme vytvořili i druhý sál, nazývá se „Cestujeme s CK Livingstone“. Tam jsou jen naši průvodci, kteří přednášejí prostě proto, že je baví předávat své zkušenosti dál. Není to ovšem postaveno tak, abychom lidem říkali „jeďte s námi na zájezd“, ale spíš „přijďte si poslechnout povídání o zemi, kam jezdí naši průvodci, povídání o zemích, které máme rádi“. V malém sále je proto paradoxně daleko širší záběr než v sále hlavním, který je tematický pro celý festival.

Jaké bude tentokrát téma festivalu?
Východní Afrika. Důvodů proč je samozřejmě mnoho, ale ty tři hlavní jsou předsudky, charitativní pomoc a také to, že je to právě dvacet pět let, co je Afrika v naší nabídce. Třeba když někomu řeknu, že jedu do Ugandy, vyděsí se. Jednak lidé nevědí, kde to je, jednak jim to divně zní, jednak si myslí, že mě tam zabijí. Prostě předsudky. Charita proto, že Livingstone má dlouhodobou spolupráci s neziskovou organizací Bwindi Orphans. Ta se snaží pomáhat sirotkům v Africe, dětem, které hlasováním vybírají africké obce, aby jim umožnily vzdělání. Takže celý výtěžek z letošního ročníku půjde právě Bwindi Orphans.

Když mluvíme o Africe, máte srdcaře?
Srdcaři.cz samozřejmě budou! Především Miroslav Náplava, ale přijde i Petr Horký. Ten bude přednášet o svém projektu Století Miroslava Zikmunda. Oba budou v nedělním odpoledním bloku jako jeden z vrcholů festivalu. Ona bude tedy celá neděle výjimečná, a to i díky hned čtyřem přednáškám, jež se budou pořádat ve 3D.

Jídlo je v cestování jedna velká kapitola. I na GO Kamera se obvykle nabízejí exotické speciality. Oslovila vás nějaká cizokrajná kuchyně natolik, že jste si ji oblíbila?
Ono se to dost mění. Před svou první cestou jsem se vyhýbala ostrému. Nejedla jsem v podstatě ani ostrý kečup, ale po roce v Indonésii jsem v té pikantnosti našla takové zalíbení, že si dnes sypu chilli skoro i do kafe (smích). Ale vážně, úplně mě třeba neoslovila mexická nebo jihoamerická kuchyně, ale těším se třeba do Nepálu na kuchyni indickou nebo thajskou.

Darja Šmídová
vystudovala divadelní manažerství na JAMU, ale již na první cestě jí došlo, že jí tato práce nebude vyhovovat. Proto nabídla své služby Livingstone a je zde dodnes. Ráda poznává jiné země, lidi a kultury. V současné době ji naplňuje práce v cestovní kanceláři Livingstone, kde se o svou vášeň dělí s ostatními. Miluje hory a etnika celého světa. Stará se o celkový provoz kanceláře, má na starosti realizaci zájezdů a marketing.

Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 01/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Reklama:

Novinky:
Alena Ježková
Staré pověsti české a moravské
Tichá srdce
Moderní převyprávění Jiráskových pověstí z pera oblíbené autorky pro děti a mládež. Napínavé příběhy psané živým jazykem od svého prvního vydání v roce 2005 zasáhly tisíce školních děti a oprávněně náleží mezi stálice školní četby. Kniha navíc obsahuje krátké naučné texty, které čtenáře uvádějí do reálií doby, v níž se jednotlivé příběhy odehrávají. Nové vydání výtvarně doprovodil Lubomír Kupčík, renomovaný autor populárně naučných a fantasy ilustrací.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+