Výstavy

Zveřejněno dne 14. 1. 2018
RECENZE: Prefabrikovaný domov
Téma bydlení získává ve světě tuzemských galerií poslední dobou na oblibě. Zatímco například tzv. kolektivním domům se v současnosti věnuje olomoucké Muzeum moderního umění, Brno má od listopadu svůj Paneland. Po zveřejnění rozhovoru s jejím kurátorem v minulém čísle jsme se výstavě tentokrát sami podívali na zoubek.



Paneland těží z toho, že prezentuje něco, co se téměř každého nějak osobně týká. Moravská galerie se navíc mazaně rozhodla přilákat i náhodné kolemjdoucí proměnou své fasády, jejíž rohová část simuluje panelový dům. Projekt přibližuje nejen fenomén bydlení v panelácích, které trvale poznamenaly tvář českých a slovenských měst, ale seznamuje i se samotným procesem jejich výstavby a jednotlivými typy panelových domů včetně možností jejich vybavení. Velmi omezených, pochopitelně. Největším lákadlem je pak do detailu vycizelovaná replika klasického panelákového 3+1, jímž lze volně procházet a šmejdit ve skříních a zásuvkách. Výkřiky typu: „Jé, tohle jsme měli doma!“ při tom rozhodně nechybí…

Dle mého názoru je nejpřínosnější částí výstavy reflexe proměny vnímání panelových sídlišť. Od předmětu pýchy a důkazu vyspělosti československé společnosti se sídliště po roce 1989 propadla do pozice něčeho trpěného, za co se spíše stydíme. Výborně to ilustrují vystavené normalizační pohlednice měst, které vedle historických náměstí a kostelů hrdě prezentují šedé betonové krabice. Z dnešního pohledu něco absurdního. Dějiny jsou ale nevyzpytatelné a estetická měřítka jakbysmet – kdo ví, co budeme dávat na pohlednice a na co budeme nostalgicky vzpomínat za padesát let...

Paneland. Největší československý experiment

24. listopadu 2017 – 18. března 2018
www.moravska-galerie.cz


Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 01/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Patrik Nacher
Šílenosti doby korektní: aneb konec MeToo (mýtů)
Olympia
Tato kniha je o hodnotách jako je právo, svoboda, tolerance, o vnímání jejich šíře a důsledků, ale také o vyprazdňování slov, o falešné a všudypřítomné korektnosti, dovedně skrytých manipulacích, o paradoxech a nelogičnostech, které už skoro ani jako paradoxy a nelogičnosti nevnímáme. Nic není absolutní, nic není černobílé, hodnoty a pravidla, která ctíme, na sebe mohou v určitých situacích vzájemně narážet, dokonce se vzájemně vylučovat. Dříve si vystačili s desaterem, dnes na všechno máme desítky zákonů, vyhlášek, předpisů, směrnic, nařízení a k tomu další doporučení čí metodické pokyny, a stejně to evidentně nepomáhá. Tak pěknou zábavu.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+