Divadla

Zveřejněno dne 23. 1. 2018
RECENZE: Něžná živá mrtvá
„Představte si muže, jemuž doma na stole leží žena, která před několika hodinami spáchala sebevraždu skokem z okna. Je zcela zmaten a nedokáže udržet myšlenky pohromadě.“ BuranTeatr vsází s dramatizací ruské novely na pohybové sólo pro dva, které touží přijít na kloub otázce, zda živá znamená mrtvá, nebo mrtvá rovná se živá.



Dostojevskij dal své novele podtitul „fantastická povídka“. Co je na ní tak extra? Ruský velikán volí netradiční formu vyprávění, a to zápisky. Jeden pohled. Optikou muže, jehož žena je mrtvá, protože skočila z okna. Inscenační tým Buranů v čele s Jurajem Augustínem může bez ostychu titulovat svoji Něžnou jako „fantastickou inscenaci“: ožívají totiž mrtví a živí zase umírají.

Alžbeta Vaculčiaková a David Tchelidze. Nikdo víc, nikdo míň. On je zcela zmaten, ona je mrtvá. Nebo právě naopak? Na intimním prostoru rozehrávají plamenně rozevlátý souboj. Jiskry kupodivu nelétají od železných židlí, tvořících jednu z nejzásadnějších rekvizit, ale od tření jejich nabitých jsoucen: něžně se blýskajících těl a duší. Kdo ale tuší, kterému z nich vina víc sluší?

Kromě ústřední dvojice vévodí inscenaci dřevěné prkno uchycené v masivní železné konstrukci. Odděluje. Spojuje. Odcizuje. Sbližuje. Dvě pohlaví. Tak podobní, a přece tak stejně jiní. Buranovská Něžná není o nalezení jednoznačného viníka par excellence, kterého bychom mohli pověsit na pranýř. Na život. Na vztah. Na lásku. Na její začátek i konec. Vždy jsou potřeba dva. Dokud tady leží mrtvá na stole, pořád to ujde… Co ale bude, až ji zítra odnesou?
Klára Tesařová

Něžná: pohybové sólo pro dva
BuranTeatr
Psáno z reprízy 4. prosince 2017
www.buranteatr.cz
Foto: Petr Chodura

Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 01/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Tomáš Halík
To že byl život? Z podzemní církve do labyrintu svobody
Nakladatelství Lidové noviny
V autobiografické knize Tomáše Halíka sledujeme autorovo dětství, atmosféru rodinného zázemí a jeho vysokoškolská studia na pražské filozofické fakultě v době pražského jara. Po této zdánlivě příznivé době přichází ostrý zlom, když se autorovy životní osudy svazují s prostředím „podzemní církve“ i bytových seminářů. Obojí ilustruje dobu „normalizace“, nejen její sdílenou konspirační schizofrenii, ale i ústrky, kterým bylo prostředí disentu vystaveno ze strany režimu. Tomáš Halík využívá autobiografii k přiblížení východiska svých úvah nad závažnými otázkami společnosti, které nezahrnují pouze církev a její směřování, ale i směřování a místo člověka v dnešní době.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+