Knihy

Václav Klaus, klima, alarmismus, Modrá, nikoli zelená planete, prezident

Zveřejněno dne 5. 8. 2017
RECENZE: Už nejde jen o teplotu
Není to první kniha, kterou Václav Klaus na téma oteplování planety vydal. Jenže zatímco ta první, „Modrá, nikoli zelená planeta“, byla spíše výstřel naslepo, tahle – v pořadí již třetí – je už ostře nabitá. Jak sám autor na straně 41 shrnuje, časem zjistil, že má být „se svými názory ještě tvrdší a nemilosrdnější“. Pojďme do toho!



Pan exprezident ve svých názorech skutečně nemilosrdný je. Už jen to, jak ostře se vymezuje proti environmentalistům, jak je odděluje od ochránců přírody, jak důsledně obhajuje své názory a jak tvrdě postupuje vůči těm, kteří zaujímají odlišný postoj... Proč?

Přiznávám se, že jsem jeho první knihu na tohle téma vzal do rukou až poté, co se jí zevrubně věnoval cestovatel Petr Horký ve své Zprávě o cestě na Severní pól. Tehdy jsem zjistil, že Klaus má možná i v ledasčem pravdu. Patřím zkrátka mezi ty, kteří dávají přednost argumentům před agresí. Už Masaryk řekl, že demokracie je diskuse. A zdá se, alespoň podle V. Klause, že diskuse o klimatu opravdu chybí. Už mu nejde primárně o teplotu, ale o agresivní prosazování různých opatření proti oteplování vůbec.

Hned v obsáhlém úvodu autor přirovnává současný boj s klimatem ke komunistickému „poručíme větru, dešti“. A i když je podle mého soudu toto přirovnání poněkud přehnané, rozhodně stojí za zamyšlení. Je znát, že knihu psal člověk zvyklý argumentovat a hledat přijatelný kompromis. Nechávám přitom stranou, nakolik přijatelný pro všechny strany. Rozhodně nejde o žádné "diktátorské" teze, jakkoliv nejde autorovi upřít specificky vemlouvavý sloh. Slova jako „nepochybně“, „jistě“, „určitě“ čtenáři v podstatě říkají, že to, co čte, musí být pravda. Vlivem množství odborných výrazů i neobratných slovních spojení se kniha také velmi obtížně čte. Ale to už patří k typickým rysům Klausovy tvorby.

Podle něj u nás chybí především polemika. Ovšem i obrana svobody, kterou porovnává s komunistickou nesvobodou, je podle mého soudu spíše účelová. Podobně jako když sám píše o vědomém a cíleném zneužívání námitek svými oponenty. Něco jiného je totiž systém třídních nepřátel, uzavřené hranice a diktatura proletariátu a něco jiného onen klimatický alarmismus, který je v knize zmiňován asi nejčastěji. Co to vlastně je?

Klaus jej označuje jako náboženství či novou totalitu. Píše, že alarmisté přebírají otěže svobody lidí a vnucují jim své vidění světa s vidinou klimatické apokalypsy. Přestože se toto sousloví objevuje snad na všech stranách, sám autor přiznává, že není zcela jasné, kde termín klimatický alarmismus vznikl.

První Klausova kniha na toto téma vyšla v osmi jazycích. I to o lecčem svědčí. A já si na základě této poslední knihy kladu přes všechny argumenty pro i proti otázku, zda může třeba celý technicky vyspělý svět někdy změnit to, co nás ve skutečnosti všechny přesahuje a čemu ani pořádně sami nerozumíme.

Václav Klaus: Zničí nás klima, nebo boj s klimatem?
Grada 2017
www.grada.cz

Robert Žďárský
Článek otištěn v Kult 07/17
 Přidejte k článku první komentář >> 
Václav Klaus, klima, alarmismus, Modrá, nikoli zelená planete, prezident
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Robert Fulghum
Opravář osudů
Argo
George Novak přijede do Prahy, aby pátral po svých českých kořenech. Nakonec ale zjistí, že vlastně hledá odpověď na jinou otázku: Kdo jsem? Kdo si myslím, že jsem? A kdo je Vera, sousedka a přítelkyně plná pochopení, ale i tajemství? Georgeovi v jeho hledání nejvíc pomáhají nová setkání – s trochu záhadnou mladou ženou Luci Milenou nebo s bytostí, která mu předloží naprosto nečekanou nabídku. V hospodě U Devíti draků a ovce, místě pro rozhovory, otázky a odpovědi přímo stvořeném, najde pak nejedna zápletka rozřešení.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+