Divadla

Zveřejněno dne 5. 11. 2016
ROZHOVOR: Arnošt Goldflam

Arnošt Goldflam před časem oslavil sedmdesáté narozeniny. Při příležitosti výstavy Oči Brna v Moravské zemské knihovně, které na září propůjčil svou tvář, zavítal na skok z Prahy zpět do rodného Brna. Kromě autorského čtení se rozpovídal třeba o své nové hře, kterou příští rok na jaře uvede pod jeho režijním vedením Divadlo Bolka Polívky.



Nedávno jste oslavil kulaté životní jubileum. Do paměti mnoha lidí jste se zapsal vzhledem pohádkového dědečka, který plní přání. Kdybyste vy potkal takového dědečka a ten vám nabídl, že můžete změnit tři věci z vašeho uplynulého života, co byste si přál?
Z uplynulého života bych nic neměnil. Možná bych si jen přál, abych býval byl hodnější na své blízké. A také abych byl chápavější a ne tak zbrklý.

Vím, že váš tatínek se dožil takřka sta let. Měl na dlouhověkost nějaký recept? 
Nevím, jestli měl nějaký zvláštní recept, ale žil zdravě, chodil na výlety a docela o sebe pečoval. A dožil se toho vysokého věku, ačkoli neměl nijak lehký život. Asi měl nakonec spíš štěstí než nějaký vyložený recept.

Internetová encyklopedie vás charakterizuje jako českého herce, dramatika, režiséra, pedagoga a spisovatele. Kdo je ale Arnošt Goldflam jedním slovem?
Neřekl bych, že by mě šlo charakterizovat jedním slovem. Někdy uvádím sám sebe jako divadelníka. Ten píše a učí, je zkrátka multifunkční. Jen v té encyklopedii bych změnil pořadí. Toho herce bych neuváděl jako prvního. Zase až tak dobrý herec nejsem. Spíše figura, typ. Ale jak říkám, baví mě to. Všechno, co dělám, mě baví.

Do Brna se jako režisér vrátíte příští rok v dubnu se svou autorskou hrou Hrůza v Brně, kterou uvedete v Divadle Bolka Polívky. Opravdu je to zde taková hrůza, jak naznačuje název představení?
Hrůzou je tady kromě jiného myšlen zejména kapitán Hrůza, šéf policistů vystupujících v té hříčce. Dohromady to ovšem spěje k takovému – když ne přímo hrůznému – obludnému, grotesknímu vyvrcholení. Myslím, že ta hra je spíš taková sranda. Snad. (smích)

Hra je napsána v brněnském hantecu. Nebojíte se, že zejména mladší generace textu neporozumí?
Za prvé je mi to tak trochu jedno, hru jsem psal spíše pro sebe… A za druhé – uvidíme!

Nyní žijete v Praze. Proč jste vlastně opustil rodné Brno? Co vás přimělo přesídlit z malebné moravské metropole do ruchu velkoměsta?
Odpověď je jednoduchá – práce a rodina. Koneckonců je i Brno velkoměsto.

Docela velkou část života jste prožil právě tady, ať už na studiích JAMU, nebo v angažmá divadel. Která brněnská scéna vám nejvíce přirostla k srdci?
Samozřejmě HaDivadlo, kde jsem i přes komplikovanou dobu strávil v podstatě skoro osmnáct pilných, perných, ale vlastně šťastných let.

Když už jsme nakousli HaDivadlo, to je dnes známé jako experimentální divadlo, které se nebojí dotýkat i okrajových témat. Bylo tomu tak i za vašeho působení? 
Za našeho působení jsme se žhavých témat dotýkali pořád, ať už přímo, nebo nepřímo. Vždyť to bylo autorské, v podstatě experimentální divadlo. Hledat, znepokojovat, objevovat – to byl smysl naší tvorby a to jsme také dělali.

Do Brna jste se po studiích vrátil i jako pedagog na JAMU. Vyučujete tam pořád? 
Občas mám nějaký seminář nebo přednášku, ale nezapomeňte, že su „starej kořeň“. Pravidelné dojíždění a učení už by mě zmáhalo, ledaže bych zase bydlel v Brně. To už ale nehrozí.

Navštěvujete v současné době brněnskou divadelní scénu? Pokud ano, kam zavítáte úplně nejraději?
Na to vám nemůžu odpovědět. Jak jsem zmínil výše, do Brna se už moc nedostanu. A když už, tak jen „na otočku“.

V Moravské zemské knihovně jste čtenáře potěšil autorským čtením s názvem NeObyčejný večer s AG. V čem jsou večery s vámi neobyčejné?
Myslím, že ten večer byl neobyčejný, protože se konal k mým sedmdesátinám, které člověk nemá jen tak. Přišlo hodně lidí – od mých uměleckých souputníků a kamarádů až ke spolužákům ze základky. Hrály a zpívaly se tam taky písně skladatele a mého dlouholetého spolupracovníka Jiřího Bulise. Také jsem četl kousek z mých spisků. Byl to pěkný večer, za který všem přítomným moc děkuji.

Tady v knihovně vám byl zasvěcen měsíc září s výstavou Oči Brna. Kdybyste měl v Brně vybrat jedno místo, na které vás nikdy nepřestane bavit koukat, které by to bylo?
Proč jenom jedno? V Brně a okolí je tisíc míst, která mě stále znovu a znovu těší vidět. Jen se tam vždy znovu vypravit!

Arnošt Goldflam (* 22. září 1946, Brno) je herec, dramatik, režisér, pedagog i spisovatel s nezaměnitelným hlasem i vizáží. V moravské metropoli vystudoval JAMU a později účinkoval v několika brněnských divadlech. Jeho sbírka originálních pohádek Tatínek není k zahození získala v roce 2005 cenu Magnesia Litera za nejlepší knihu pro děti a mládež.
Foto: Salim Issa, Alena Hrbková

Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 11/16
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Lesley-Ann Jonesová
Freddie Mercury. Bohémská rapsodie jednoho života
BB art
Zdá se, že všichni víme, kdo to byl Freddie Mercury. Bohem nadaný zpěvák formace čtyř muzikantských individualit Queen. Muž, který skupině propůjčil její nejcharakterističtější ochrannou známku: svůj hlas. Interpret a autor nezapomenutelných skladeb – od Bohemian Rhapsody přes We Are The Champions až po Innuendo. Extravagantní jedinec, libující si v okázalosti hudební i módní. Původem ze Zanzibaru, kde se narodil rodičům perského původu. Homosexuál dlouho skrývající svou orientaci a první skutečně očividná oběť AIDS z uměleckých kruhů. Bude se nám zdát, že se o Freddiem sotva můžeme dozvědět něco nového a neznámého, ovšem jen do chvíle, než se začteme do jeho rozsáhlé biografie, kterou vydala Lesley-Ann Jonesová.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+