Divadla

Zveřejněno dne 1. 5. 2015
RECENZE: Johnny Blue, aneb padesát odstínů černé
Podobně jako ve filmu Padesát odstínů šedi se i v brněnských „padesáti odstínech černé“ poněkud vaří z vody. Johnny Blue, autorský muzikál o slepém muzikantovi Stanislava Moši v tandemu se skladatelem Ralphem Siegelem, se totiž snaží urputně prosvítit slepotu hlavního hrdiny, ale i nevyváženost celého díla.

Rozpačité vyznění tkví právě v nemastném neslaném příběhu. Nevidomý a k tomu chudý Johnny Blue si chce pouličním vyhráváním vydělat pár drobných a získat srdce své milé Marie. Jeho kamarád Fred ho pod vidinou bohatství vtáhne do šoubyznysu, kde se Johnnyho ujme ďábelská Satana. Slíbí, že mu umožní celý měsíc vidět jenom za takovou drobnost – pokud se mladík nebude po dané době ochoten vrátit do tmy, vezme si jeho duši.
 
Jiří Mach vládne kytaře i foukací harmonice, a k tomu všemu zpívá s ohromující lehkostí. Svetlana Janotová jako chápavá Marie, Aleš Slanina s občas nemístnými, ale často trefnými vtípky i Andrea Březinová coby zarputilá „záporačka“ nemohou vyvážit místy podivný slepenec písní. Lepší scény (Blueovy intimní písně) střídají ty horší (moskevský taneček). Všechno se snaží zakrýt osvětlovači, kteří tu a tam diváky svými lasery pro jistotu oslepí.
 
Rozporuplnost! Občas jsem měla pocit, že si ze mě dělají legraci, jindy jsem si pobrukovala do rytmu. Muzikál uspokojí nenáročného senzacechtivého diváka, ale ostřílení divadelní mazáci si musí nechat zajít chuť. Kdo převažoval na mnou navštívené repríze, lze vzhledem k překvapivému standing ovation lehce odhadnout. Ale jak se říká – proti gustu žádný dišputát.

Stanislav Moša: Johnny Blue
Městské divadlo Brno
Psáno z představení 1. dubna 2015

Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 05/15
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Hendrik Groen
Tajný deník Hendrika Groena - audiokniha
XYZ
Hendrik Groen je sice starý, ale sám nemá staré lidi rád. Ještě si chce na světě něco užít! Nechce jen popíjet slabý čaj a pěstovat muškáty, jako to dělají jeho vrstevníci. O svém životě v domově důchodců si píše deník, v němž odhaluje všechny své vzestupy a pády, například pokus o založení anarchistického klubu Staří-ale-ne-mrtví. A když se k němu nastěhuje žena, po které vždy toužil, podnikne něco, co bude mít zábavné, něžné, ale i devastační následky.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+